Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Room981, epilog

16. 11. 2008

Riki rozhodně nemusel být středem pozornosti. Ovšem k tomu nevyhnutelně patřila i samota. Nikdy neměl moc kamarádů, ale teď, když Franz všude rozhlásil, že Riki chodí s Hirokim z NightButterflies, se situace ve třídě ještě více vyhrotila. Holky ho pohledem div neroztrhaly a kluci ho obcházeli velkým obloukem. 
Zazvonil školní zvonek a začala další hodina. Právě probírali kostru savců, ale Riki byl duchem jaksi nepřítomný. Celou hodinu si něco čmáral do sešitu a ani na jedno učitelčino zavolání nereagoval. Ještě než kluci odjedou zpět do Japonska, musí ho vidět.
Ze čmáranice v Rikiho sešitě nakonec vyšel docela pěkný obrázek Hirokiho. Ovšem vedle sedící Franz si jeho kresby všiml,sešit mu ukradl, stránku vytrhl a jako vlaštovku poslal po třídě. Každý, kdo si obrázek prohlédl, propukl v neutišitelný amích. Samozřejmě, že se to učitelce nelíbilo, kresbu zabavila a Rikiho s Franzem nechala po škole.
Pro oba to byly dvě hodiny naprostého utrpení a Riki nevěděl, jestli má být nešťastný z toho, že je tady zavřený, nebo že je tu s ním i Franz. Konečně si Riki svůj díl trestu odpykal a třída, kterou měli s Franzem uklidit, přičemž Franz se pouze flákal a staral se o svou právě udělanou manykíru, vypadala jak ze škatulky. 
Riki vyběhl ze školy a po třeiceti minutách nudné jízdy do Prahy vystoupil před hotelem.

MIMO PROVOZ, hlásila malá cedulka na dveřích výtahu a Rikimu přeběhl mráz po zádech. "Co se dá dělat," povzdechl si a vyrazil vzhůru po schodech.
Prvních pět pater bylo celkem v pohodě, ty totiž každý den šlapal ve škole, ale pak už to šlo hůř a hůř. Nakonec se přece jen celý zadýchaný a splavený úspěšně vyškrábal až do devítky a zamířil rovnou k známým dveřím. Před nimi však stál namakaný chlápek z ochranky a rázně hnal Rikiho pryč. Ten se však nenechal jen tak odbýt.
"PŘECE JSEM TĚCH DEVĚT PATER NEŠLAPAL ZBYTEČNĚ!" křičel. "NEODEJDU, DOKUD TOHLE," vytáhl z batohu nějaké věci, "NEVRÁTÍM!!!"
Chlápek se však netvářil, že by ho hodlal pustit. Hodil si Rikiho na rameno a mířil s ním pryč. A Riki řval tak hlasitě, že se většina dveří na chodbě otevřela a obyvatelé místností za nimi zvědavě vykoukli, co se to na chodbě děje.
Hiroki se znuděně natáhl na velké posteli a pustil si televizi, když zaslechl hluk zvenčí. To zas jsou ty děcka odvedle, pomyslel si a dál se v klidu díval na MTV2. Hluk na chodbě se však neutišil. Naopak narostl do nesnesitelných rozměrů. Šel se proto podívat. Sotva však otevřel dveře, scéna na chodbě ho strašlivě rozesmála.
Riki tam právě sváděl boj o každý centimetr s vysokým chlápkem, který se ho mermomocí snažil dostat pryč.
"To je v pořádku!" zavolal Hiroki na svého bodyguarda, vzal Rikiho za ruku a zatáhl ho do pokoje; když Riki procházel kolem chlápka z ochranky, vyplázl na něj jazyk.
Hiroki zavřel a pečlivě zamkl dveře. Pokoj byl úplně stejný, jako když tu byl Riki poprvé. Něco mu tu však chybělo. Uložil rychle věci, které držel v náručí, na malou skřínku v chodbě a otočil se k odchodu. "Nevěděl jsem, že tu jsi sám..." prohlásil a zamířil ke dveřím. Hirokiho paže, náhle opřená o zeď, ho však zastavila.
"Teď už tu nejsem sám," odpověděl Hiroki a významně pozvedl obočí.
V zámku zarachotil klíč. Dveře se otevřely a do místnosti vešli ostatní členové kapely. Hiroki se rázem ocitl v koutě a na okamžik se zdálo, že nad ním visí temný mrak, ze kterého právě začíná strašlivě pršet.
"Proč se tu zamykáš?" zeptal se Hikaru, aniž by si všiml Rikiho.
"To nemůže mít člověk ani trochu soukromí?" ozval se ze svého temného koutku Hiroki.
Ostatní si konečně všimli Rikiho, celou dobu stojícího těsně před jejich očima, a pochopili situaci.
"Co takhle se ještě podívat po obchodech, než pojedem domu?" navrhl Koichi. "Já ještě musim koupit rodičům nějakej ten suvenýr..."
"Výbornej nápad. Hikaru, kup něco našim." Hiroki náhle ožil a strkal všechny ven ze dveří.
 
Riki a Hiroki osmněli. Seděli na pohovce a mlčeli, jako kdyby jeden druhému neměli co říct. A přitom Riki měl toho tolik na srdci. Všechno se ale zadrhlo už v hrdle a na jazyk se mu nic z toho nedostalo. "Tak, co bys chtěl ještě vidět?" zeptal se nervózně a vstal.
Hiroki si ho chvíli měřil od hlavy až k patě, což vzhledem k Rikiho výšce nebyla nějak dlouhá cesta, také vstal, přešel místnost těsně k Rikimu a povalil ho na zem.
"Teď bych chtěl tebe," prohlásil vzrušeným hlasem a sklonil se, aby Rikiho políbil.
"Hej, hej.... Co to.... Přestaň!" bránil se Riki a vší silou se snažil toho druhého odstrčit do patřičné vzdálenosti.
Hiroki si opět klekl, Rikiho boky však stále pevně svíral mezi svýma stehnama. "OK. Nebudu tě nutit do něčeho, co nechceš..." prohlásil nakonec a uelebil se na pohovce.
Riki rychle vstal, odemkl dveře a vyběhl z pokoje. Schody bral po třech a z hotelu se vyřítil jako namydlený blesk. Pár kroků od budovy se však zastavil. Stále ještě cítil Hirokiho letmý dotek na svých rtech. Má se tam nahoru vrátit? Nebo má odejít na autobus? Byl to ten nejzuřivější vnitřní boj, jaký kdy Riki zažil. Několikrát se neorzhodně otočil na místě.
I když většina lidí, které Riki znal, by byla proti, nakonec se přeci jen vrátil zpět do hotelu, vyběhl do devátého patra a zaklepal na dveře pokoje 981.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No to je snad ......¨PÍÍÍÍÍÍÍÍÍP

(sisi/ctenar, 28. 1. 2009 21:20)

Vvelice silnééééé a hlasitéééééééé PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍP to si děláš srandu ne to jako to je všechno?Žádnej super konec no to je teda krááása fakt že jo !A ni pusinku nic no to je teda pěkně zlý......

chjo

(Broskynka, 17. 11. 2008 1:55)

krásne ... škoda že to skončilo ta otvorene ale aspoň sa mám nad čím trápiť xD.... moja fantzia pracuje.... xD... rozhodne uvažuj o pokračku xD

....

(Kouya, 16. 11. 2008 16:03)

Hmmm.... Možná časem něco napíšu. Ale zatim nevim. Nic mě totiž už nenapadá.... :(
Gomene

....

(haru, 16. 11. 2008 14:49)

Koniec??...to fakt?...mno chapen, yaoi nemusi byt vsade to uznavam *vravi ta co napisala dokopi dve a pol yaoi poviedky*...bolo to kawai- neuvažuješ o pokráčku ;3 aspon jedna kapca o tom ako to s nimi nakoniec dopadlo (je nam jasne ze sa spolu vyspali, ale potom ked odide skupina do japonska ako a ci niečo bude...;))

Bohužel...

(Kouya, 16. 11. 2008 12:51)

Jak jsem psala, byla to jen jednorázovka (původně). A yaoi přece všude být nemusí. Naco by pak čtenáři měli fantasii ^.˘
Ale jinak děkuju, že se ti to líbilo. Snad se mi pár takových ještě podaří napsat ^.^

end? to snáď nie...

(mekachimeka, 16. 11. 2008 12:25)

To bol koniec?*mrká prekvapene očkami*pleasky...povedz, že nie...Smrrrk nebol ani yaoi :....(, bolo to úžo, až na to, že som si to tak obľúbila a teraz je tak skoro end...*nedokáže zastaviť slzy* arigato bolo to tak kawaii poviedka, dúfam, že bude viac takýchto sugoi poviedok