Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


KH -- Sanctuary -- Část IV.

26. 2. 2010

"Harry, počkej na mně!" volal Marv poté, co byl konečně donucen smířit se s tím, že bishounen v ledovém krystalu není on. Věnoval Hyogovi poslední lítostivý pohled a vyrazil za prchajícím Harrym.
Ten ve svém zoufalém běhu o záchranu toho, co zbývalo z jeho hlavy, vyběhl až do Osmého Dómu Zodiacu. Kolem jeho strážce Mila prosvištěl tak rychle, že rytíři Škorpiona ulétla helma zakončená štířím ocasem a se zařinčením přistála na kamenné podlaze.
Těžko říct, jestli to byl Milo nebo Marv, ženoucí se za svým komplicem, kdo měl větší smůlu. Bandita v běhu narazil do zlatého rytíře, schýbajícího se pro svou ozdobu hlavy, a skácel se k zemi. Vzápětí se celým chrámem rozléhaly výkřiky bolesti a agónie. Jak Marv dopadl na Milovu přilbu, bodec na konci škorpioního ocasu se mu zapíchl přímo tam, kam dřív velice často posílal lidi v blízkém okolí.
Lupič měl velké štěstí, že se zvedl ze země první, a s pocitem, že si již nikdy, nikdy nebude moci dojít na záchod, se plahočil dál...

"Kde ten Harry zas vězí, takhle tu ještě zabloudím!" stěžoval si Marv, když procházel dalším prázdným chrámem.
"Stát nebo střelím!"
Bandita úplně ztuhl a zkoprněle hleděl na zlatou zbroj před sebou. V rukou svírala napnutý luk a hrot zlatého šípu mířil přímo na lupičovo čelo. Udělal několik kroků stranou.
"To jsem já, Harry. Marv..." zakoktal.
Zbroj i střela se opět natočily k němu. 
"Já vím, že seš to ty, však jsem tě cítil už od výtahu!"
"Ale, tady přece žádný výtah není, jen ty šíleně dlouhý schody..."
"Včera v noci to bylo zrovna tak, že jo!?"
"Teď nevím, o čem to mluvíš Harry..." zamumlal Marv s nechápavým výrazem ve tváři. Opět se podél zdi posunul z dosahu šípu, který si ho zas neomylně našel.
"Já to dobře vím! Byla to muchlovačka s mým bráchou!"
Marv vyvalil oči. "Ale, ale.... Tvýho bráchu přece vodpráskli, je už dva týdny pod kytičkama..."
"To na mě nezkoušej! Ty se ochotně muchluješ s každým!"
Marv nasucho polkl a jeho čelo orosil studený pot. Jak by Harry... Než dokončil myšlenku, hromový hlas mu začal vyjmenovávat.
"Krishna! Charon! Kaza! Ten malej, pajdavej Mižu! Seiya!!!"
"Ale to všechno já ne! Ty první dva ani neznám. A Mižuovi jsem jen chtěl vykrást tu letní chatku!"
"Mohl bych pokračovat do nekonečna, zlato!"
Marv už téměř viděl, jak mu chladný kov prostřeluje hlavu, a pomyslel si něco o větší opatrnosti.
"Tak dobře, já ti věřím..."
Uvolňující pocit úlevy.
"Ale můj kanón ti nevěří!"
V Marvovi by se krve nedořezal.
"Tak padni na kolena a řekni, že mě miluješ!"
Váhavě poklekl.
"Ehm... m... miluju tě?"
"Vymysli si něco lepšího!"
"Tak jo. K smrti tě miluju, Harry. Ty jsi jedinej kačírek na mým rybníčku!"
Marv pevně doufal, že ho právě teď nikdo jiný neslyšel.
"Možná, že nemám všech pět pohromadě, ale já ti věřím. Tak já tě teda nechám odejít."
Marv si oddechl a začal hledat východ.
"Ať tě tady nevidím, než napočítám do tří! Ty prolhaná, falešná, nevěrná děvko, táhni od mých dveří jednou provždy!"
A než řekl tři, Marv jako raketa vystřelil pryč dírou ve stěně, kterou tu předtím vyboural jeho parťák Harry.

Když už byl dávno pryč, pootevřely se tajné dveře. Kiki vypnul video se starou gangsterkou, které si tu, v chrámu Střelce, pouštěl z nudy, protože jeho mistr Mu trávil veškerý volný čas meditacemi se Shakou, a vykoukl ven.
"To je zvláštní, jako bych tu před chvílí někoho slyšel..."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář