Jdi na obsah Jdi na menu
 


KH -- Sanctuary -- Část II.

23. 2. 2010

"Proč mám pocit, že jsme tady už byli..." pomyslel si nahlas Marv poté, co se ocitli před vstupem do chrámu až příliš podobného tomu, kterým před několika okamžiky prošli.
"Taky mi to tak připadá," zahuhlal Harry a dodal: "Mám dojem, že chodíme v kruhu."
"Te je divný, vždyť jsme běželi rovně, jak jsme mohli zabloudit?"
"To protože jsi nás vedl ty, Marve!" odsekl plešoun podrážděně. "A musel ses zdržovat s tou módní přehlídkou?"
Marvovi se totiž cestou k chrámu blíženců podařilo nějakým zázrakem obléknout zbylé části ukradené zlaté zbroje, ačkoliv mu očividně neseděla ani příliš neslušela.
" A to sem to měl pořád tahat v ruce? S takovou by mi ten kluk pláchl, i kdybych ho měl přímo před frňákem."
"No jasně... A vůbec ses nechtěl válet ve zlatě. Příště jsem na řadě já, abys věděl!"
"Ale jestli tu budem pořád stát a čučet do blba, tak žádný příště nebude."
Harry kolegovu poznámku raději nekomentoval a vydal se kupředu. Marv ho následoval.

"Krucinál tady je tma jak v pytli."
"Nic nevidím."
"Kde seš?"
"Přímo tady!"
"Kde?"
"Jau, to byla moje noha, ty pitomče! Kdybys něměl na hlavě helmu, praštil bych tě!"
"Psst, slyším kroky. Někdo sem jde."
Oba lupiči okamžitě zmlkli. Tma ustoupila a oni spatřili tajemnou postavu, blížící se přímo k nim.
"Hele, další týpek ve zlatě..." vydechl udiveně Marv.
"Zabijem ho a okradem," zavelel Harry a vytahoval pistoli.
Chrámem se rozléhaly výstřely.
"Vodpráskni ho! Vodprásni ho! Vodpráskni ho!" ječel vyděšený Marv a uhýbal před jejich vlastními kulkami, které se odrážely zpět proti nim.
"Vždyť já se snažím!" zařval Harry.
Náhle ucítili cosi jako tlakovou vlnu, která je vymrštila ze země a svět kolem nich se rozplynul. Zlatý rytíř blíženců právě poslal oba bandity do jiné dimenze. Marv se zmateně rozhlížel. Míjel planety a temnotu kolem něj ozařovaly jasné hvězdy. Propadal se stále dál a dál do nekonečných hlubin vesmíru...
"Páni, to je ďoura..." vydechl obdivně.
"Kde se krucinál flákáš, Marve?! Koukej zednout zadek a naklusat!" zaslechl zdálky Harryho naštvaný hlas. Během minutky se vzpamatoval, a poté udělal něco, co se dosud téměř nikomu nepodařilo. Sám se dostal z jiné dimenze.
"No to je dost, už sem myslel, že tam skejsneš až do večera!"
"Páni, to teda byla ďoura... To byla ďoura..."
"Cože? Nepraštil ses tam do hlavy?"
Facka Marva konečně probrala z tranzu.
"K... Kde to jsme?"
"To nevím. Ale ten chlápek je fuč."
"Hele, co je to támhle?" Marv ukázal na nedalekou stěnu. Když přišli blíž, poznali, že je celá pokryta obličeji lidí. A nejen to, tváře se nacházely i na podlaze a na stopě.
"Koukni, to je modrý zlato. Na tom se dá slušně vydělat."
Oba se okamžitě vrhli k nejbližšímu obličeji ve snaze sloupnout ho z kamenné zdi a zvětšit svůj lup.
Ani nestačili zaregistrovat, že nejsou sami. Dřív než si stihli uvědomit, co se s nimi děje, opustili chrám Raka. Jeho strážce nesmírně pobouřilo, že se mu cizinci snaží zničit a ukrást jednu z jeho početných trofejí. Pobyt ve světě mrtvých je naučí. Jenže ani to mu příliš nepřidalo na klidu.
Netrvalo dlouho a uslyšel, jak si stěžují, brblají a nadávají. Pokoušel se ignorovat jejich poznámky o tom, že se jim nedaří oloupit ty podivné bledé osoby, mířící k Bráně smrti. Když už konečně vzdali snahu okrádat duchy, začali si stěžovat na chlad a mlhu.
A vrcholem všeho byl Marvův téměř nadšený výkřik: "To je ďoura!"
Lupiči Masku Smrti svými řečmi tak iritovali, že zlatému rytíři ruply nervy a nakopl je tak, že rychlostí světla prolétli střechou, přeletěli dlouhé kamenné schodiště a přistáli až před pátým Dómem Zodiacu, chrámem Lva.
Harry bolestně usykával, zatímco Marv sbíral ze země sebe i části zlaté zbroje, které z něj při nárazu spadly. Zůstal jen chránič, který předtím nemohl sundat. Oba dva příšerně bolelo celé tělo a Marv si pomyslel něco o tom, že tak rychle ještě nikdy necestovali.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář