Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Poslední sbohem

2. 2. 2010

Všude se rozhostilo ticho.
Velká sněhová vločka dopadla do jeho zelených vlasů s lehkostí pírka z labutího křídla. Jakmile se jich dotkla, změnila se v křišťálovou slzu. Druhá skončila svou pouť jen o pár vteřin později v měkké trávě, následovaná svými sestrami.
Roztřásly se mu ruce. Zapotácel se. Další a další drobné krystalky vytvářely jemný bílý poprašek na jeho ramenou. Nedokázal se udržet na nohou. Sesunul se k zemi a po celém těle se rozlila vlna zoufalství.
Spatřit sníh uprostřed léta, to je něco nečekaného a nepřirozeného. Lidé jsou překvapení, udivení a někteří se dokonce radují, aniž by znali příčinu. On ji znal. Dobře věděl, že bílé jískřící vločky jsou ve skutečnosti slzami nebes. Znamením, že někde na světě právě vyhasl život ledového rytíře. Toho, jehož bezvládné, promrzlé tělo ještě před pár okamžiky svíral v náručí...
Myslel, že to stihne včas. Doufal.

Když cítil, že jeho nejlepší přítel balancuje na pokraji smrti, odmítal jít dál. Pokusili se ho zadržet. Vytrhl se a utíkal pryč. Vběhl do zamrzlé místnosti. Zvedl ho ze země a vynesl ven na schody. Opatrně ho položil a sám si lehl těsně vedle něj. Sklonil se k ledovým rtům. Jeho vlastní energie teď vysvobodí rytíře labutě z mrazivého objetí smrti...
Selhal. Nedokázal ho vrátit do života. Bylo příliš pozdě.
Snažil se dlouho. Sám již téměř ztratil vědomí, ale on se stále neprobouzel. Dál zůstával chladný a nehybný. Čas si vybral svou krutou daň.
Natáhl ruku a zlehka ho pohladil po vlasech. Slzy beznaděje kanuly na promodralé tváře. Při dopadu tuhly a vytvářely na nich drobné ledové stopy.
Z posledních sil se posadil. Jednou rukou jemně podpíral jeho hlavu. Vzhlédl.

Seděl na schodech a v ruce svíral malý kousek krystalu. Ledově chladný amulet třpytící se na jeho dlani jako křišťál. Po tvářích mu stékaly horké slzy. Seděl a velké modré oči upíral na temnou oblohu.
Noc vše halila ve svou černou náruč. Všude vládl klid a mír, ani lístek na větvi se nepohnul. Jako kdyby se čas zastavil a i příroda truchlila nad jeho odchodem. Všude vládla tma a kdesi v dáli pohaslo deset jasných hvězd.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

To Broskynka

(Ikki, 23. 2. 2010 10:23)

říkal jsem, že to z 90 procent psal bráška. I obrázek kreslil on xd

kyaaaaaaaaa

(Broskynka, 18. 2. 2010 13:40)

Po roku vstaneš z mŕtvych a hneď zabiješ Broskynku takýmto krásnym krátučkým príbehom... ono Broskynka zomiera u teba akosi často ... vždy sa buď a) usmeje k smrti alebo b) uplače k smrti alebo c) roztopí k smrti .... no teraz som umrela kombináciou b) a c) ... krásne napísané aj keď mohlo byťz dlhšie ,,,
P.S ešte k tomu pekná ilustrácia xD

To my little bro:

(Ikki, 18. 2. 2010 8:07)

Arigato. A tobě se ho povedlo hezky napsat XD

nii san

(Shun, 17. 2. 2010 16:02)

Moc hezký námět, povedl se ti:-)