Jednoho dne přišla na poštu podivná obálka s ještě podivnější adresou. Pracovníci pošty z ní byli nějakou dobu udivení, ale nakonec splnili své povinnosti a obálku odeslali na adresu:
Santa Claus
Severní pól
Stařec s dlouhým bílým plnovousem si obálku pečlivě prohlížel a několikrát ji obrátil v ruce. Dopis v ní ho velice zaujal. I přesto, že pisatel mu podle něj přišel poněkud sebejistý a egoistický.
Milý starý muži, známí jako Santa Claus.
Jelikož v nejbližší době dopadnu Kiru, což je ta nejlepší věc, jakou kdy kdo pro tento svět udělal, očekávám, že k Vánocům dostanu mnoho dárků. V příloze posílám seznam.
Nate River
Santovi se ale myšlenka na dopadení Kiry zamlouvala, a proto se rozhodl toto dítě odměnit spoustou dárků, akčních figurek, kostiček, puzzle a maňásků přesně tak, jak si přálo. Byl však už příliš starý a unavený a všechno by nejspíš sám už nezvládl. Rozhodl se tedy, že požádá Boha o pomoc.
Na poštu dorazil další podivný dopis. Tentokrát adresovaný Pánu Bohu, Nebe.
Pane Bože. Ano, Ty, jediný a pravý Pane Bože.
Vzhledem k tomu, že Kirovou zásluhou jsou všechny děti hodné a on mi tak přidělává práci, doufám, že mi pošleš někoho, kdo by mi letos pomohl všechny ty dárky roznést.
S úctou
Santa Claus
Odpověď přišla téměř obratem…
Drahý Santo.
Vím jak se cítíš. Také nemůžu toho Kiru vystát. Nejen, že se vydává za Mne, ale díky němu je v pekle plno, a pomalu začíná ubývat místo i tady v nebi. Ale abych vyhověl tvé žádosti o pomoc, posílám ti dva spolehlivé pomocníky.
Bůh
Stařík v legračním oblečení odtrhl zrak od dopisu a zadíval se na dvojici před sebou. Podezřívavě si oba prohlížel, ale nezdálo se mu, že by alespoň jeden z nich věnoval pozornost jemu. Ten blonďatý se jen opíral o zeď a znuděně olizoval tabulku čokolády. A ten s divnými brýlemi na očích a cigaretou v puse neustále zíral do malé krabičky a zuřivě na ní mačkal knoflíky.
„Tak…“ prohlásil Santa, aby upoutal jejich pozornost. Nepomohlo to však, a tak jen tak mimochodem prohodil: „Když mi pomůžete roznést tohle,“ ukázal na jednu hromadu nesmyslných věcí za sebou, „dám vám tuhle všechnu čokoládu.“ Tentokrát Santa ukázal na čokoládovou horu na opačné straně místnosti.
„ČOKOLÁDU?!“
Vypadalo to, že starý muž konečně upoutal pozornost jednoho ze svých nových pomocníků.
„ČOKOLÁDU? ČOKOLÁDU? Dobře. Matt bude dělat soba a ty hloupý věci rozvezem…“
Druhý z pomocníků na okamžik odvrátil oči od hry. „Hej, Mello! Kdo řekl, že já budu sob?!“
„JÁ to řikám!“
Toto vysvětlení Matta zřejmě uspokojilo, protože se opět vrátil ke své oblíbené činnosti.
„A až to všechno rozvezem, tahle hora bude moje!“ pokračoval Mello a v očích mu svítily hvězdičky štěstí. Vypadal jako malé dítě, které právě našlo pod vánočním stromečkem svou novou oblíbenou hračku. Netrvalo však dlouho a Mellova nálada opět poklesla. „Ale k Nearovi já nejdu!!!“
„Near… Near… Near…“ Santa Claus se zamyšleně probíral svým sáhodlouhým seznamem. „Nikoho takového tu nemám…“
„OK. Matte, vem tamhleten velkej pytel…“
Mello se odlepil od stěny a pohodlně se usadil do připravených saní. Matt zaklapl hru, popadl pár obrovských pytlů s dárky a naskládal je za Mella.
„Vyložíte to na téhle adrese,“ informoval Santa a podával Mellovi štítek s adresou. Matt si pak nasadil gumové parůžky a červený svítící nos, zatáhl za popruhy a saně se pomalu rozjížděly.
„Konečně světlo...“ oddechl si neznámý maličký tvor, plazící se po kamenném zemském povrchu. Ono přelézt několik stovek metrů vysokou horu nebylo zrovna nic nenamáhavého a všech osm nožek ho pořádně bolelo. Nebylo proto divu, že se s vděkem spustil za malým, sotva patrným světýlkem kousek pod ním, kde podvědomě tušil teplo domova.
„FUUUUJ!!!!! PAVOOOOOUK!!!!!“ vyjekl Matt. „Mello!!! Mám na displayi vobrovskou příšeru!!!“
„Na tom neni nic divnýho!“ odbyl ho Mello, protože měl zrovna jiné starosti. Jak totiž sebou Matt škubl, strhl sáně na stranu, Mello z nich vypadl a momentálně visel za jednu z lyží.
Uteklo několik vteřin, během nichž se Matt zbavil nechtěného hosta, Mello se vyškrábal zpět do saní a zhroutil se na sedačku.
„Tohle rozvážení dárků je pěkně ponižující. Kdyby to nebylo pro čokoládu, tak...“ Blonďatý ex-mafián se zarazil ve chvíli, kdy se mu něco otřelo o nohu. Opatrně, s velmi nepříjemným pocitem, se Mello podíval na podlahu, zapištěl a vzápětí už se schovával za svým věrným společníkem.
„Já vim, že to beze mne nemůžeš vydržet, Mello.“ Matt dlouze potáhl z cigarety a sítící sobí nos mu několikrát zablikal. „Ale nech mě aspoň dohrát tenhle level...“
Mello se ho ale v žádném případě nehodlal pustit. „Je tam strašlivá myš!!!“
Matt se mírně zasmál. „Občas opravdu vypadáš jako malá holka, Mello...“
„Já NEJSEM holka!!!“ vřískl Mello, odněkud vytáhl pistoli, zamířil a .....
-PRÁSK-
Mello byl se svou ranou navýsost spokojený, ovšem Mattovi se ve tváři objevil poněkud rozpačitý výraz.
„Můžeš to svíst na mě....“ navrhl.
Mello však jeho nápad rozhodně zamítl. „Ne. Já vymyslim, jak tohle vysvětlit...“
Oba zamyšleně pozorovali podlahu saní, kde zela díra jak vrata, a shodli se na tom, že s ní momentálně nic nezmůžou. Navrátili se proto ke svým povinnostem. Mello se pohodlně usadil na sedačku a ukusoval ze své poslední tabulky čokolády. Matt se opět zapřáhl do saní, zatáhl za popruhy a načal nový level.
„Ještě, že nejedem k Nearovi,“ pronesl najednou Mello a odpovědí mu bylo jen nepřítomné Hmmm...
Ani jeden z bývalých mafiánů si za celou dobu nevšiml vizitek, přivázaných ke všem pytlům a vlajících na dlouhé stužce za saněmi. Úhledným červeným písmem na nich bylo napsáno NATE RIVER .
Merry Sakujo Christmas
ééé??
(Aki, 13. 1. 2009 10:47)