Jdi na obsah Jdi na menu
 


Holy War...Chapter One

20. 6. 2010

V prostorném tmavém pokoji seděl vysoký muž se světlými vlasy. V ruce měl křišťálovou skleničku a po douškách upíjel oranžově zbarvenou tekutinu. Zdál se být zamyšlený. Odložil poloprázdný pohár na ebenově černý stolek a zabořil se hlouběji do čalouněného křesla. Víčka se mu klížila únavou. Zřejmě by za krátkou chvíli usnul, kdyby ho nevyrušilo hlasité bouchání na dveře.
Zamračil se. Vstal a jedním pohybem otevřel vrata dokořán.
Chtěl se zle osopit na opovážlivce, který ho vyrušil, ale jakmile spatřil drobného zelenovlasého kluka, zarazil se. Stál bez hnutí a zíral na jeho potrhané a krví potřísněné oblečení.
"Co se vám stalo, Shun-sama?" zeptal se s obavami v hlase a pátral po zraněních, z nichž krev pocházela.
"Já jsem v pořádku, Rhadamanthysi, nic mi není."
"A co tedy znamená ta krev a vaše šaty?"
"Prosím, pojď se mnou. Našel jsem někoho na zahradě, je v bezvědomí a je moc zraněný. Obvázal jsem mu to kouskem košile. Potřebuje pořádně omýt a ošetřit, ale sám ho sem odnést nedokážu. Prosím, pomoz mi."
Hoch se se úpěnlivě díval na Rhadamanthyse. Ten chvíli váhal, ale nakonec odevzdaně pronesl: "Jak si přejete, pane."
Shun se na něj děkovně usmál a tryskem vyrazil zpět do zámecké zahrady.
Kdyby to byl kdokoliv jiný, bez váhání by ho okamžitě vykopl ze dveří. Ale tenhle malý kluk, jehož srdce se nyní chvělo strachem o cizince bezvládně ležícího venku, měl nad obávaným Rhadamanthysem moc, jakou si ani sám neuvědomoval. Nikdy by neublížil ani mouše. Byl kdykoliv ochotný pomoci snad komukoliv. Když se Rhadamanthysův služebník, Harphy Valentine, jednou vrátil se zraněním, které utržil v boji s Atheninými rytíři, starostlivě ho ošetřoval. Rhadamanthysovi dalo tehdy hodně práce přesvědčit ho, aby je nechal o samotě a Valentyne mu mohl podat zprávy o tom, co se stalo.
Shun byl tím nejnevinějším člověkem na zemi. A právě  proto si ho Hades, vládce Podsvětí, zvolil jako své nové tělo v této éře.
Wywern Rhadamathys, jeden ze tří soudců Podsvětí, měl ještě stále v živé paměti, jak za ním jedné noci přišla malá Pandora s nemluvnětem v náručí...
"Našla jsem Jeho tělo a přivedla ho domů," oznámila mu tehdy ve dveřích a oči jí svítily nadšením. "Musíme na něj dohlédnout, než přijde jeho čas. Budu ho vychovávat jako svého mladšího bratra..."
Přidal do kroku, aby svého pána dostihl. Již z dálky spatřil, jak klečí u bezvládného těla. Těžko uvěřit, že někdo jako on, bude již zanedlouho velet armádě 108 Spectres. Přišel blíž. Zkoumavě se zadíval na kluka s temně modrými vlasy. Vyzařoval z něj velmi silný kosmos. Kdo to může být?
"Prosím, pomoz mi s ním, " naléhal Shun.
Rhadamanthys tedy šel, zvedl zraněného a odnášel ho do zámku. Chlapec ho nechal uložit ve svém pokoji a s Rhadamanthysovou pomocí mu vyměnil obvazy. Poté  poděkoval a Rhadamanthys se s nepříliž nadšeným výrazem vytratil.
Shun se posadil vedle modrovlasého kluka a jemně ho uchopil za ruku. Sám nevěděl, co ho za ním přivedlo. Ačkoliv ho neznal a nikdy předtím se neviděli, připadalo mu, že našel spřízněnou duši. "Prosím, hlavně neumírej, ano?" šeptal.
Jako by vyslyšel jeho volání, škubnoul sebou a pootevřel oči.

První, co ucítil, když jeho mysl začínala opět nabývat vědomí, byl zvlášní kosmos, který mu z nějakého důvodu připadal známý. Jako kdyby tu s ním byl někdo jemu blízký. Pootevřel oči a spatřil, že se nachází v prostorném, útulném pokoji a nad ním se sklání kluk se zelenými vlasy a vlídným úsměvem. Nevzpomínal si, jak se sem dostal.
Chtěl se posadit, ale jeho zranění a ten chlapec mu to nedovolili.

"Nevstávej, ještě si víc ublížíš," naléhal Shun, když spatřil temně rudou krev prosakující skrz obvazy.
Modrovlasý kluk tedy poslechl.
"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se Shun.
"I..Ikki," zazněla váhavá odpověď.
"Vydrž, dojdu ti pro nové obvazy," řekl a vydal se pryč z pokoje.

O chvíli později stál Shun opět ve dveřích a užasle zíral na Ikkiho, který seděl na posteli a sundaval si zakrvavený obvaz. Na těle již neměl ani škrábanec. 
"Jak ses dokázal tak rychle uzdravit? Když jsem tě našel, skoro jsi nedýchal a kolem bylo plno krve," otázal se překvapený chlapec a dodal: "Bál jsem se, že umřeš."
"Já jsem jako Phoenix, víš?" odpověděl mu s úsměvem. "Ten taky nikdy neumírá. Protože, když shoří, tak se z popela znovu narodí." Když Ikki viděl jeho šťastný výraz, nejradši by zůstal, ale volaly ho povinnosti.

*****

Jen nerad se loučil s chlapcem, který mu zachránil život. Vracel se zpátky do Svatyně, kde nyní bylo jeho místo. Ale neměl na vybranou. Byl totiž jedním z ochránců bohyně Atheny, bronzovým rytířem Phoenixe. Jeho úkolem nyní bylo bránit ji a spolu s ostatními rytíři bojovat na její straně ve válce, která trvala už od nepaměti.
Každých 200 let se do světa lidí vracel Athenin největší a nejobávanější nepřítel. Hades, pán Podsvětí. Pečeť se již prolomila a vzbudilo se jeho 108 Spectres. Svatá válka začala.
Ikki se však většinou dřžel zpátky a do bitev se nezapojoval. Zůstával ale poblíž a zasáhl, když někdo potřeboval jeho pomoc. Nejčastěji musel zachraňovat Seiyu, rytíře Pegase a Athenina největšího oblíbence. Neměl z toho příliš velkou radost, chvílemi mu i lezl na nervy. Ani k ostatním rytířům ho nikdy nevázalo žádné silnější pouto. Nejraději trávil čas o samotě.
Blížil se ke Svatyni a v duchu doufal, že se Seiya opět neocitl v maléru...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Hyoga, 22. 6. 2010 19:27)

Dobrý, ani jsem tu nenašel chyby. Ale mohl jsem se přehlídnout.