Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Holy War...Chapter Five

22. 6. 2010

Shun opatrně našlapoval po studené, kamenité zemi. Tajné schodiště je zavedlo na velmi pochmurné místo. Všude kolem pusté skály. Nikde ani živáčka. Byl by přísahal, že se nachází v říši mrtvých. K jeho uším dolehlo slabé šplouchání vody. Bez meškání se vydal za zvukem a zastavil se až na břehu široké řeky, jejíž hladinu obklopovala hustá mlha. Z té vody čišel nepřirozený chlad.
Z mlhy se vynořil temný stín a přibližoval se. Shun v něm rozeznával loďku. Plavidlo přistálo u břehu a chlapec zahlédl postavu v černé zbroji.
Podivná bytost natáhla ruku před sebe a rozevřela prázdnou dlaň. Chvíli vyčkávala a když se od hocha nedočkala reakce, zavolala na něj: "Tak kde máš peníze?"
"Peníze..." zamumlal udiveně.
"Přece si nemyslíš, že tě převezu přes řeku zadarmo. Každej mu musí zaplatit a ty nejsi žádná výjímka."
Má pravdu... pomyslel si chlapec. Měl by mu zaplatit. Jenže nebylo čím. Jediná věc, kterou měl u sebe, byl amulet, který dostal od sestry, když byl ještě malý. " Tak dobře. Peníze sice nemám, ale můžu ti zaplatit tímhle..." Rozepnul si řetízek a zamířil k převozníkovi. V tu chvíli za sebou zaslechl přísný hlas.
"Jak si dovoluješ chtít po svém pánovi, aby ti platil!?"
Shun se překvapeně ohlédl a spatřil, jak se za ním vynořila jeho Pandora. Přišla až k němu a sebrala mu z ruky řetízek s přívěškem. Znovu ho Shunovi zapla kolem krku a hoch si všiml, že se na něm cosi změnilo.
V jeho středu byl vyryt nápis.
"YOURS EVER"
Pandora se obrátila a zpražila převozníka pohledem, z něhož tuhla krev v žilách. Shun se zachvěl po celém těle. Tenhle výraz u sestry zahlédl zřídkakdy, naposledy, když trýznila Rhadamanthyse. Zdálo se, že její slova zapůsobila i na muže v loďce. Gestem oba vyzval, aby nastoupili, a když se posadili, odrazil od břehu.

Pevně se držel okraje loďky. Neustále měl dojem, že ho převozník pozoruje, ale kdykoliv se ohlédl, on se okamžitě začal dívat jinam. Za celou dobu nevydal ani hlásku. Shun si byl jistý, že když podivný muž připlouval ke břehu, polohlasem si zpíval. Také mu neuniklo, jak neustále těká očima směrem k jeho přívěsku.
Uchopil amulet do dlaně a prohlížel si ho. Vyrytá slova, která se zčistajasna objevila na chladném kovu v něm vyvolávala různé otázky. Patří snad jemu? Co všechno to znamená? 

Když vystoupili na druhém břehu řeky, jejich převozníkovi se viditelně ulevilo. Během chvilky se i se svou loďkou ztratil v mlze.
Pandora a Shun pokračovali dál, až se zastavili před dveřmi budovy ze světlého kamene. Pohlédl vzůru a spatřil nad dveřmi nápis Soudní síň.
"Zůstaň tu na chvíli," přikázala Pandora. Pak odešla a nechala Shuna o samotě.
 Pevně stiskl v dlani svůj přívěšek. Kéž by tady byl Ikki. Udělal pár kroků směrem k mohutným vratům. Všiml si, že jsou pootevřená. Po chvilce z nich vykoukl drobný plešatý mužík s šedě zbarvenou kůží. Chlapci ze rozbušilo srdce, když uviděl, ostrou kosu.
"Co tu tak stojíš a okouníš, běž dovnitř!" Přišel blíž. "A hlavně žádnej kravál, Pan Rune nesnáší hluk." Vzápětí se oběma rukama opřel do dveří, které se s hlasitým skřípěním otevřely.
"Co je to za hrozný rámus!" ozvalo se z druhého konce haly a Shun před sebou zahlédl mohutnou postavu v tmavém plášti.
"Jak se jmenuješ?" oslovil ho světlovlasý muž .
"Shun..." zazněla tichá odpověď.
Rune otevřel velikou knihu v kožené vazbě a začal otáčet stránky. Do jeho tváře se vkradl stín. Zamračil se. "Můžeš mi to ještě zopakovat?" tázal se znovu.
Shun mu tedy opět řekl své jméno a soudce znovu zapátral ve velké knize. Ale ať se snažil jak se snažil, jméno kluka se zelenými vlasy nikde nenašel. Naštvaně vstal a přicházel blíž. V ruce se mu houpal stočený bič. Chlapce polila hrůza.
"Nespařil jsem žádné tvé zlé skutky, protože tě nemůžu najít ve své knize. Podívám se proto osobně, čím ses za svého života provinil."
"Ale já nic neudělal, jenom tu čekám na sestru."
"Každý, kdo jsem přijde, je souzen. " Rozpřáhl se k ráně, aby svým bičem z neznámého kluka vytáhl všechny jeho hříchy. Na okamžik se upřeně zadíval do velkých, strachem rozšířených očí. Vyzařovala z nich taková nevinnost. Možná, pomyslel si Rune, bude jedním z těch, kteří se neprovinili.
Shun vykřikl bolestí. Měl pocit, jako by mu někdo omotal celé tělo ohnivými provazy, které ho spalovaly a vysávaly z něj život. U srdce cítil ohromný tlak. Klesl na kolena. Byl si témměř jistý, že se každým okamžikem zhroutí. Zatmělo se mu před očima.
Naráz z něj všechna tíha spadla a místností se rozlehl výkřik. Shun viděl, jak se bělovlasý soudce krčí u kamenné zdi a dívá se na něj s posvátnou hrůzou. Přišel blíž. Chtěl mu položit ruku na rameno, ale muž před ním ucukl.
"O... odpusťe mi..." zamumlal. "Já jsem nechtěl, nevěděl jsem, že to jste Vy..."
Chlapec se k němu sklonil.  "V porádku," zašeptal. "Co se vlastně stalo?"
"Nechtěl jsem.." Zdálo se, že Rune nevnímá okolí.
"Co se tu děje!?" ozval se Pandořin přísný hlas a Shun spatřil svou sestru, stojící ve dveřích. Všiml si, že v jedné ruce drží masivní trojzubec.
"To sám nevím..." odpověděl.
Rune vypadal, že není schopen slova. Zelenovlasý kluk vstal a šel k východu.
"Proč jsi tady, neměls čekat venku?" Z Pandořina tónu hlasu byl znát vztek, ale i obavy.
"Já jen..." Přemýšlel, co říct. Sám pořádně nechápal, k čemu přesně došlo, když na okamžik ztratil pojem o okolním světě.
Sestra si ho prohlížela zkoumavým pohledem. Když vcházela do soudní síně, na kratičký okamžik vycítila Hadesovu přítomnost. Už to nebude dlouho trvat. Koutkem oka pohlédla na Runa. S ním to vyřídí později. Teď musí svého pána odvést domů.
"Odcházíme."

"Kam jsi vlastně šla?" zeptal se Shun poté, co opustili soudní síň.
"Musela jsem si ještě něco zařídit. Teď půjdem do tvého nového domova."
Tázavě se na ni podíval. Pandora ho uchopila za ruku a namířila zbraní před sebe. Oba pocítili silnou vlnu energie, která je obklopila. Poté se všechno vytratilo...

*****

Když ucítil, že se pod jeho nohama opět nachází pevná zem, odvážil se opět otevřít oči. Stáli před vysokou kamennou budovou, nejspíše palácem. Upřeně zíral na pootevřené dveře. To místo v něm vyvolávalo smíšené pocity. Děsilo ho a zároveň přitahovalo. Rád by se podíval, co se skrývá za mohutnými vraty. Pevně sevřel prsty kolem kovového přívěšku ve tvaru pěticípé hvězdy.
"Jen jdi dál," pokynula mu Pandora. Sama zůstávala v povzdálí.
Shun udělal několik váhavých kroků vpřed. Jakmile překročil práh, zamrazilo ho po celém těle. Srdce bilo jako splašené. Rozhlížel se po prostorném sále, na jehož druhém konci se rýsovalo kamenné schodiště, vedoucí k jakémusi trůnu zahalenému průsvitnými závěsy. Nikde ani živá duše. Co se děje?
Náhle za sebou zaslechl mohutnou ránu. Chtěl se okamžitě otočit a utíkat zpátky k východu, ale nedokázal se hnout z místa. Několikrát zamrkal. Přímo před ním se na na trůnu zhmotnila postava v dlouhém černém plášti. Přestože mu neviděl do obličeje, v hloubi duše cítil, že tu bytost zná odjakživa.
Vystoupal po kamenných shodech a pohlédl vzhůru. Ve stejnou chvíli zvedla zrak i osoba naproti a Shun upřeně hleděl do prázdných očí ve své vlastní tváři...
Od vchodu se ozvalo několik hlasitých ran. Dveře se s prudkým rachotem rozrazily a v nich se objevily dvě mohutné siluety.
Podsvětní soudci Minos a Aeacos okamžitě vycítili cizí přítomnost v samotném srdci říše mrtvých. Ihned všeho nechali a běželi najít vetřelce.
Spatřili drobnou, zelenovlasou postavu, bez hnutí stojící před trůnem vládce Podsvětí. Kdo se opovažuje narušovat jeho klid!? Chystali se zaútočit a neznámého vetřelce zneškodnit.
"Cosmic marion..."
Garuda f..."
"Stůjte, dál už ani krok!" potemnělou místností se rozlehl nepřirozeně mohutný hlas. Mladík se otočil. Jeho nepřítomný zrak padl na postavy v černé zbroji a oba soudci okamžitě zarazili svůj útok.
Stáli místě jako přimrazení. Zcela jasně vycítili božskou přítomnost a nyní sledovali, jak se barva Shunových vlasů mění ze zelené na temně rudou. Není nejmenších pochyb. Jejich pán se vrátil a stojí přímo před nimi v těle tohoto chlapce.
Shun udělal krok směrem k soudcům. Oba dva sklopili zrak k zemi a poklekli. Podsvětním palácem se rozlehlo dvojhlasné zvolání.
"Hades-sama!"

*****

V Hadesově sídle se shromáždili přeživší Specters, aby přivítali svého pána. Před velkým shodištěm stála Pandora, čelem obrácená k davu. Před ní klečeli v první řadě Minos, Aeacos a Rhadamanthys, tři soudci Podsvětí a nejsilnější z Hadesovy armády. Za nimi se tísnili ostatní. Všichni upínali zrak na vládce Posdvětí. Ten seděl mlčky na kamenném trůně. Měl zavřené oči a zdálo se, že spí. Pandora promlouvala jeho jménem.
"Nyní jsou zde všichni..."
"Ne všichni ne," zarazil ji Hadesův klidný hlas a on poprvé od svého návratu otevřel oči. "Jeden tu ještě chybí..."
V paláci se ozval hlasitý šum. Specters se rozhlíželi kolem dokola. Minos s Aeacosem se po sobě podívali, ale ani jeden nic netušil. Jenom Rhadamanthys dál zůstával v klidu a vypadal, že se ho nastalý zmatek vůbec netýká.
Z davu se čím dál častěji ozývalo polohlasné: "Kdo?"
Kovová vrata náhle zaduněla o kamennou zeď. Všichni přítomní se otočili za hlukem, připraveni bránit svého pána. Chvíli nebylo před kým. Až po několika vteřinách se ve dveřích objevila silueta obklopená aurou z temných plamenů.
Stovka spectres byla okamžitě na nohou. Ikki se ani neobtěžoval po nich podívat. Každý mu ustupoval z cesty, když hrozilo, že se k němu příblíží. Prošel kolem všech, jen vrhl letmý pohled na Rhadamanthyse, který jako by už dávno věděl, že se něco takového stane, a bezeslova zamířil po schodech vzhůru. Tmavovlasá holka v dlouhých černých šatech na něj zírala, jako kdyby zahlédla ducha. Zdálo se mu, že ho chce zadržet, ale nebyla schopna jediného slova natož pohybu. 
Zastavil se až před obrovitým trůnem, na kterém seděl hoch s temně rudými vlasy a podivným prázdným výrazem v očích. Vypadal ještě menší a zranitelnější než obvykle. Bylo by snadné natáhnout ruku a zakroutit mu krkem.
"Hades-sama..." pronesl Ikki oddaně a se sklopenou hlavou před ním poklekl.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kated

(www.kagome-sora.blog.cz, 23. 6. 2010 21:39)

och ten je tak pokorný služebník XD.....oh doufám že se tolik nezmění povaha Shuna....bůů.