Holy War...Chapter Eight
Pandora se s výrazem spokojenosti ve tváři vracela domů. Bez povšimnutí minula to, co zbylo z rytíře Draka, a několikrát zabouchala na bránu podsvětního paláce. Otevřel jí Chesire, který se v době její nepřítomnosti potloukal na různých místech, pokud možno co nejdál od každé bitvy.
"Jé, vítejte zpátky, Pandora-sama!" zapištěl zpoza dveří a vzápětí měl co dělat, aby jí uskočil z cesty. "Dařilo se vám dobře? Vypadáte potěšeně!" spustil svůj únavný a mírně otravný monolog.
Dívka kočičímu Spectre nevěnovala nejmenší pozornost. Jediný, kdo ji v tuto chvíli zajímal, byl Hades.
Ten právě seděl na svém trůně se sklopenou hlavou. Chtěla jít blíž, ale do cesty jí vstoupil Ikki. Důrazně zavrtěl hlavou.
"Nevyrušuj ho, právě odpočívá."
Věnovala mu nevraživý pohled, ale raději zůstala zticha. Jen nerada by se ocitla v podobné situaci, jako tenkrát s Rhadamanthysem. Vyčkávala tedy, dokud Hades neotevřel oči a nezavolal si k sobě ji i Bennu.
Atmosféra v paláci byla napjatá. Všichni přítomní opět pocítili hrozící ztrátu. Poslední zbývající soudce se právě nacházel uprostřed bitvy a prohrával. Jeho kosmos zřetelně slábl. Vládce podsvětí se tvářil netečně, ale bylo to jen zdání. Nechtěl přijít o dalšího ze Spectres. Rozhodl se tedy, že mu pošle pomoc...
*****
Nad ztemnělou podsvětní krajinou se jako černý stín řítila oblohou silueta obklopená temnými plameny spalujícími vše, co jim stálo v cestě. Vzduchem se neslo máchání jeho černých kovových křídel.
Ikki se od svého pána vzdaloval jen nerad. Když se mu Hadesovo sídlo ztratilo z dohledu, přepadl ho záchvat vzteku. Zatracenej Aeacos! To se musel nechat zmlátit od Atheniných rytířů?! Co kdyby Hadesovi hrozilo nebezpečí, zatímco on bude přímo uprostřed boje s Aeacosovým protivníkem!?
Zaťal ruku v pěst a ještě více zrychlil, aby co nejdřív dorazil na místo, odkud stále vyzařoval soudcův nyní sice velmi slabý, přesto však stále přítomný kosmos. Nehodlal se zdržovat. Chtěl boj ukončit pokud možno co nejrychleji to půjde.
Nezajímalo ho, komu a čemu bude čelit. Jediným důležitým impulzem pro něj byla Hadesova vůle. Když mu přikáže, aby šel, půjde kamkoliv. Když bude chtít, aby bojoval, vrhne se do bitvy. A pokud to bude jeho přáním, obětuje se třeba i stokrát. Se všemi těmito myšlenkami neomylně mířil tam, kam ho Hades-sama nyní poslal.
Zarazil se, jakmile vycítil protivníkův kosmos a v dálce před sebou zahlédl světlovlasou postavu ve zlaté zbroji. Takže jeho soupeřem je Shaka, zlatý rytíř Panny.
Bennu opět zaťal ruku v pěst. Neměl zrovna velikou radost z toho, že bude muset bojovat právě s tímto rytířem. Světlovlasý mladík, jehož oči zůstávaly téměř neustále zavřeny, byl jediným, s kým si ve Svatyni trochu rozuměl. Již spolu v minulosti bojovali. Tehdy se díky němu naučil, jak se stát mnohem silnějším a zvětšit svůj kosmos na maximum.
Nyní se opět setkávají, ale tentokrát proto, aby bojovali jeden proti druhému na život a na smrt.
Ikki zavrtěl hlavou. Nebylo zbytí. Shaka přišel do Podsvětí ze stejného důvodu, jako ostatní. Zničit Hadese a jeho armádu. Zabít toho, jemuž ze své vlastní vůle přísahal navěky věrnost. Nebude váhat. Skončí to rychle. Střemhlav slétl z oblohy a přistál přímo před rytířem Panny.
Ten nevypadal nikterak překvapeně, když spatřil černý oheň a uprostřed něj bývalého Phoenixe. Téměř jako kdyby s něčím takovým počítal.
Ikki věděl, že jeho klid je pouze ticho před bouří. Temné plameny se zvětšily a rytířova aura zaplála hněvem. Bennu se chystal k úderu, který smete posledního ze zlatých rytířů.
Věděl, jak Shaka bojuje, a znal jeho útoky. Nenechal se zmást jeho iluzemi. Nepodceňoval ho pro jeho klid. I když byl jeho protivník již zraněný a unavený z mnoha předchozích bojů, nepolevil ani ani na vteřinu. On také nezaváhal.
Rytíře Panny začal zevnitř spalovat Cruciffy Ankh.
Shakovi již nezbývalo mnoho sil, přesto se však dokázal vymanit z jeho ohnivého sevření. Klesl k zemi a po tváři mu stékal pramínek krve. Cítil, jak jeho vlastní kosmos slábne, a věděl, že Bennu nedokáže porazit. Poprvé od té doby, co se ocitl v temném podsvětí, otevřel nebesky modré oči.
Byl jediným rytířem, jehož pohled překračoval hranice času. Dokázal hledět do minulosti i do budoucnosti. Jeho zrak pronikl závojem černých plamenů a za nimi se rýsovala tvář kluka se zelenými vlasy.
Temnota okolo se rozjasnila. Plameny nahradila prosluněná zámecká zahrada, v níž si vesele hráli dva kluci. Ten mladší měl radost, že našel kamaráda, a starší, že nalezl někoho, kdo zaplnil prázdnotu v jeho srdci...
Večer. Západ slunce a dvě siluety, sedící na kamenné zídce. Obě spřízněné duše si přály, aby se čas na chvíli zastavil...
Obloha opět potemněla, aby ji vzápětí ozářil jasný blesk. Prázdnou ulicí utíkal vyděšený tmavovlasý hoch a tiskl k sobě nemluvně. Nikdo mu nevezme jeho brášku...
Chlapec, stojící před mohutným trůnem, se prázdnýma, nepřítomnýma očima díval před sebe. Dveře se otevírají. Ikki, klečící před trůnem. Přísahal, že ho bude už navždy chránit...
Obrazy se začínaly slévat...
Ikkimu se náhle v hlavě rozezněl zvonivý hlas.
" Vím, Bennu Ikki, proč ses odvrátil od svého poslání rytíře a stal ses jedním ze Spectres. Znám tvoje důvody a nebudu se tě pokoušet přesvědčovat o jejich špatnosti. Já tě zrádcem nazývat nebudu. Chápu a respektuju tvé rozhodnutí. Dělej tedy, co je tvou povinností, a kráčej dál po cestě, jakou sis zvolil. I já učiním svým povinnostem za dost. Budu bojovat až dokonce, ať už zemřu nebo ne..."
Ozvěna Shakova hlasu se stále nesla vzduchem.
Ikki lehce přikývl hlavou. Vztek v jeho planoucím srdci polevil. "Jak si přeješ, Shako. Skončím náš boj tady a teď..." Vylétl vysoko do vzduchu a zkoncentroval veškerou svou energii k rozhodujícímu úderu. Kolem něj se objevila tři zářící slunce a jejich žár začal stravovat tělo posledního zlatého rytíře.
"Corona Blast!"
Mohutná nárazová vlna dlohovlasého blonďatého mladíka smetla a odhodila ho do dáli. Jeho tváře a paže byly sežehlé, přesto však dál zůstával naživu. Žhnoucí koule zmizely. Ikki nedokončil svůj útok.