Jdi na obsah Jdi na menu
 


Camusův mazlíček

Jako každý večer i dnes šel Milo navštívit svého přítele. Cestu znal téměř nazpaměť. Mohl by klidně jít i poslepu. Na chvíli se zastavil, zavřel oči a nechal si chladným večerním vánkem hladit rozpálené tváře. Bylo to tak příjemné, že na okamžik zapomněl, proč se vlastně škábe po těhlě nekonečných schodech vzhůru.
"Ach ano!" vzpoměl si. "Camus! A dneska bude obzvláště dobrá večeře, protože přijdou Hyoga s Isaacem..."
Dva učni rytíře Vodnáře si na dnešní večer zamluvili svého mistra pro sebe, ale to Milovi ani v nejmenším nepřekáželo. Může přece svou přítomností potěšit i Krakena a rytíře Labutě.
Zlatý rytíř Škorpiona se rozběhl po schodech ještě rychleji. Že se blíží k chrámu Vodnáře poznal, když se vzduch kolem citelně ochladil.
00000000000000
Uvnitř chrámu panovala přímo nesnesitelná zima. Co by Milo dal za to mít tu nějaký soukromý krb. Teď však musel vzít za vděk jen flanelovou dekou, kterou mu mladý Isaac nabízel, a po čichu zamířil do kuchyně.
"Chodíš sem tak často, že už by sis mohl zvyknout," přivítal ho Camus svým obvyklým chladným tónem, když Milo drkotající zubama překročil kuchyňský práh.
"Příště řeknu Aioriovi, ať mi půjčí svého učně!" odpověděl Milo a sedl si ke stolu.
"Opovaž se..." sykl Camus výhružně, i když věděl, že Phoenix nepůjde nikam, kam on sám nechce; a už vůbec ne s Milem. "My to tu máme rádi tak, jak to je!" pokračoval zlatý rytíř Vodnáře, nandal čtyři talíře a jednu maličkatou mističku a posadil se naproti Milovi.
Hyoga s Isaacem si sedli každý na jednu stranu stolu a pustili se do jídla. Od odletu ze Sibiře ještě nic nejedli.
Po chvíli ticha se ozval bzukot a k miniaturní mističce na stole přiletěla moucha.
"FUJ!" vyštěkl Milo a po mušce se ohnal.
Nebohý hmyz se neuměl pohybovat rychlostí světla a nestačil ani zareagovat, a tak skončil rozplácnutý pod Milovou dlaní. "Odporný hmyzák!!!"
Camus chvíli seděl, jako by ho polili horkou, přímo vroucí vodou. Musel několikrát zamrkat. Nechtěl uvěřit tomu, co jeho oči právě viděly.
Náhle se v místnosti citelně ochladilo. Velmi citelně. Dokonce i Hyoga s Isaacem, kteří vyrůstali na Sibiři a byli zvyklí na tamější kruté mrazy, se otřásli zimou.
Největší chlad však pociťoval Milo, proti kterému byl Camusův kosmos namířen. Teď by mu tu asi nepomohlo ani soukromé topení. Rytíř Vodnáře se nad ním tyčil a ledová aura okolo něj nevěstila nic dobrého.
"Milo! Jak sis mohl dovolit zabít Zipa?!"
Nad rytířem Škorpiona se objevil obří komixový otazník.
"Zip byl muj malzíček! Už jakou dobu jsem ho cvičil a nechával mu drobečky!!! A teď je mrtvý!!!!! A tys ho zabil!! Ty, kdo se považuješ za mého nejlepšího přítele!"
Rytíř Vodnáře zaujal postoj pro Aurora Execution útok. Nálada v místnosti klesla hodně hluboko pod bod mrazu.
"Mno, asi bych měl jít," prohlásil Milo, vstal od stolu a pelášil pryč z chrámu Vodnáře.
Když se Camus uklidnil, což trvalo jen dva hluboké nádechy a výdechy, opatrně vzal bezvládné muší tělíčko do dlaní a odnášel ho kamsi do hlubin svého chrámu.
000000000000
"Hyogo?" Kraken se otočil na svého kamaráda. "Jak dlouho už cvičí tuhle mouchu?"
"Skoro rok," odpověděl rytíř Labutě. "Proč?"
"Myslim, že to nebyl Zip, koho Milo-san rozmáčkl..."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář