Jdi na obsah Jdi na menu
 


Your love, your hate

24. 6. 2008
"Michaeli! MICHAELI!!!" ozývalo se temnou ulicí. "Ksakru, Michaeli, kde jsi?!"
"Pane, myslím, že bychom měli jet domů."
"Nech si ty řeči, Jeane!"
"James, pane…"
"Nevrátíme se, dokud ho nenajdem!"
"Ale pane, už je pozdě a…"
"Právě proto! Jestli se bojíš, můžeš jít. Já Michaela venku samotnýho nenechám!"
V tom okamžiku Rafael o něco zakopl. Bylo to teplé a měkké. Leželo to v kaluži a třáslo se to zimou. Blonďaté vlasy to mělo slepené blátem a na nahém těle husí kůži.
Rafael si sundal bundu, pečlivě do ní Michaela zabalil a odnesl do auta. Byl trochu na rozpacích a nevěděl, co říct. Nejprve chtěl Michaelovi pořádně vynadat, že se nechová tak, jak by měl, ale při pohledu do jeho velkých očí, pomalu se zalévajících slzami, se nezmohl ani na jedno slovo.
Auto se dalo do pohybu. Michael se zachumlal do kožené bundy, opřel se o dveře limuzíny a zkoušel usnout. Nešlo to. Pořád musel myslet na zítřejší svatbu a na Samuelovy výhružky. Při té vzpomínce se bezděky otřásl, jako by na něj sáhla svojí ledovou rukou sama smrt.
Rafael seděl proti němu; v jedné ruce balíček cigaret, v druhé zapalovač, a zdálo se, že se rozmýšlí, zda si má zapálit. Oba jen mlčky seděli a vyhýbali se vzájemnému očnímu kontaktu.
"Omlouvám se. Zachoval jsem se jako sobeckej pitomec," ozval se Michael, když už mu tahle scéna, jako vystřižená z němého filmu, připadala poněkud trapná. "Jen už jsem prostě nechtěl být hračkou, se kterou si někdo chvíli pohraje a pak ji odkopne…"
"Nejsi moje hračka," odpověděl Rafael a konečně si zapálil. "Jak tě to mohlo napadnout?"
Michael se smutně pousmál. "Sám jsi říkal, že…"
"Nemyslel jsem to tak. Jen mi to vyklouzlo, protože jsi mě štval s těma tvýma řečma, že tě vyhodim, až si s tebou užiju."
"Omlouvám se…" Michael se zadíval na podlahu auta a nechybělo málo, aby se úplně rozbrečel.
"Ale no tak…" Rafael k němu vztáhl ruce a přitáhl si ho na klín. "Ty jsi přece moje malý, roztomilý štěňátko…"
 
Ráno bylo jako každé jiné. Slunce vyhrálo svůj každodenní souboj s měsícem a teď zuřivě svítilo do oken a nenechalo ani ty největší spáče válet se v posteli.
Michaela opět probudilo odbíjení hodin na stěně. Chvíli si ještě užíval měkoučké postele a hebkých povlaků, jako by to mělo být naposled, ale nakonec si vzpomněl na jistou věc, kterou musí za každou cenu překazit, a vstal.
Na židli objevil nové oblečení; vypadalo to, že tentokrát trefili jeho velikost. Rychle si natáhl tmavé, těsně přiléhající kraťasy, krátké bílé tričko – končící těsně pod žebry – na krk si připnul úzký kožený obojek a vyrazil obstarat si něco ke snídani.
Cestou do kuchyně však zaslechl nějaké hlasy. Jeden patřil Rafaelovi, ale ten druhý neznal. Nenápadně nakoukl do obývacího pokoje.
Rafael seděl na gauči, dopřával si svou ranní dávku nikotinu, a proti němu pokašlával postarší muž v tmavém saku a se šedivými vlasy.
Michael přišel blíž a uvelebil se svému "pánečkovi" na klíně. Muž v saku se zamračil, ale Rafael se usmál a objal Michaela kolem pasu.
"Počkej chvilku, štěňátko. Máme tady s tim pánem důležitý jednání," zašeptal mu do ucha a lehce popleskal po hýždích.
Michael se však nehodlal vzdát. Moc dobře věděl, co tu ten vetřelec pohledává. Usadil se proto na zem u Rafaelových nohou a předstíral, že ho dění kolem vůbec nezajímá. Rafael mu zlehka cuchal vlasy a on celou dobu spokojeně vrněl.
 
"Ty si jí vážně chceš vzít?" zeptal se Michael, když nezvaný host odešel.
"Musim," odpověděl Rafael. "Naši nás zasnoubili dřív, než jsem se narodil…"
"Je aspoň hezká?"
"Vlastně… Myslim, že ani když jsem si chodil hrát se Samuelem, jsem…. Ne, nikdy jsem jí neviděl…"
"Tak proč radši nezůstaneš s někym, koho znáš a kdo tě naprosto oddaně zbožňuje?!"
"To myslíš sebe? Ty mě zbožňuješ?" Rafael se rozesmál. "Víš vůbec, co je to láska?"
Michael se mírně začervenal, ale vzápětí mu růžový odstín z tváří zmizel a vystřídala ho barva zralého rajského jablíčka. "Už teď tu ženskou nenávidim! Udělám cokoliv, abych tý svatbě zabránil! A když se mi to nepodaří, skočim pod vlak!"
Rafaelovi rysy z ničeho nic ztvrdly. "To má bejt výhružka?!" zavrčel. Všechny svaly v těle se mu napjaly, sevřel Michaelovy vlasy dlani a prudce jím smýkl.
Michael najednou ležel na gauči, Rafael se nad ním skláněl – oči zlověstně přivřené – a on si připadal menší než kdy dřív. Ruce si pevně tiskl na bolavé místo na hlavě a z Rafaelova tvrdého výrazu dostal paralyzující strach. "Teď mi určitě něco udělá," napadlo ho a na svou obranu se zmohl jen na sotva postřehnutelné zatřepání hlavou. I to však stačilo, aby se Rafaelovo mírné já vrátilo.
"Hodnej pejsek," pochválil Michaela, podrbal ho za uchem, sklonil se blíž a políbil ho. "A žádný skákání pod vlak nebude! Nejsi žába, ale moje hodný a roztomilý štěňátko!" prohlásil, objal Michaela, jako by ho chtěl umačkat, narovnal se a kamsi odešel.
Michael vstal a zamířil do jídelny. Z mísy na stole si vzal banán, sedl si na židli a zaposlouchal se do zvuků přicházejících z vedlejší místnosti.
"Od pána je kruté, že chce po tom malém chlapci, aby se účastnil jeho svatby," říkal právě ženský hlas.
"To neříkej, Silvie! Pán je pán a pan Rafael je dobrý pán. A co řekne, to je svaté!" Tenhle hlas Michael znal; patřil Jeanovi, Rafaelovu osobnímu sluhovi.
"Však já vím…"
"Tak přestaň remcat a odnes to do pokoje toho kluka."
 
Událost roku, všemi dlouho očekávaná a žádaná svatba, byla pro Michaela naprostým utrpením. Nejen, že se musel dívat, jak si zřejmě jediná láska jeho života bere za ženu naprosto neznámou a ještě k tomu šíleně ošklivou ženskou, navíc seděl vedle jedné strašně tučné paní, která pořád funěla a několikrát ho málem zasedla, v bílém svátečním obleku mu bylo horko, kravata ho škrtila a po celou dobu trvání obřadu ho otravovala jedna neodbytná moucha.
A na konci obřadu, když se kněz zeptal: "Rafaeli Angele Lighte, bereš si Ariel Jane Surgeonovou za svou právoplatnou manželku?"
"Ano…"
Michaelovi se zhroutil svět. Znovu byl jen odkopnutou hračkou, se kterou si každý může dělat, co se mu zlíbí. Ani se nebránil, když ho několik mužů popadlo a nacpalo ho do přistavěného auta, aby ho odvezlo pryč…
 
 Michael se probral až po několika hodinách; zřejmě ho v autě něčím uspali. Ležel nahý a svázaný v malé kleci, tak maličké, že se mohl sotva pohnout, natož se vůbec posadit. Zvedl hlavu, co to šlo, aby se rozhlédl, a v tmavém rohu vlhké a zatuchlé místnosti spatřil známou siluetu.
"Ahoj, Michaeli," ozval se Samuelův chladný a vypočítavý hlas. "Snad se nedivíš, proč jsi tady… Přece víš, co jsem ti slíbil, když zklameš…"
Michael chtěl něco říct, ale vyznělo to jako kníknutí vyděšeného psíka.
Samuel pomalu přišel ke kleci, ve které byl Michael uvězněný, s tichým cvaknutím otevřel malá dvířka a prudkým škubnutím z ní Michaela vytáhl.
Michael tiše sykl bolestí, když mu Samuel přeřezával nožem pouta a nezapomněl přitom ošklivě ho pořezat na rukou.
Pak ho Samuel přinutil kleknout si na všechny čtyři, na nic nečekal, vlezl si za něj a šel rovnou na věc. Pěkně tvrdě a rychle, se spoustou krve. Přesně tak, jak to má rád.
"8….9…10…." musel Michael počítat každou přirážku a když náhodou vynechal, dostal ránu pěstí nebo nožem.
Samuel si vše užíval. Byl tak výkonný a měl takovou výdrž, že mu i Rafael sotva stačil, když to ještě táhli spolu. Jó, to byly časy, než se před několika dny objevil tenhle prcek…
Po několika minutách se Michael unaveně zhroutil do kaluže nejen z vlastní krve a potu. Těžce oddechoval a rád by si odpočinul. Ale Samuel ještě ani zdaleka neměl dost. Tenhle hošík ho ještě neuspokojil tak, jak by chtěl. Popadl už teď poněkud zbídačeného Michaela za paži, prudce s ním trhl a postavil ho na vratké nohy. Pak ho surově přišpendlil na plesnivou zeď a celou vahou svého těla se na něj přimáčkl. Znovu se mu v ruce zaleskla stříbrná čepel a on jí pomalu přejel od Michaelova ucha po tváři až ke rtům a nůž za sebou nechával tenkou červenou linku.
Ani to mu však nestačilo. Samuel odhodil svou milovanou kudlu kamsi do tmy a vrhl se na blonďatého andílka sám. Kousal a škrábal, kam dosáhl, a nechával na kůži své oběti rudé stopy. Pomalu se přestával ovládat. Byl stále divočejší, přirážel čím dál tím víc rychleji a tvrději. V očích měl maniakální výraz zvířete, které se právě chystá dobít svého protivníka po vyhraném boji. Michael se jen v duchu modlil, aby tohle všechno už skončilo, a sténal při každé další přirážce.
A pak se jeho přání konečně splnilo. Všechna bolest náhle ustala a on se podél stěny svezl na studenou podlahu.
"Další, co houby vydrží…" zaslechl ještě Samuelův posměšný smích, než se jeho mysl odebrala na výlet do temnoty.
 
"Co je to?" zamumlal Michael napůl ještě v mrákotách. Někdo mu dával něčeho čichat. "Smrdí to jako ocet…"
"Taky to je vocet!"
Ten hlas účinkoval jako ledová sprcha. Michael se okamžitě probral a co nejrychleji se odplazil do nejvzdálenějšího rohu, kde, jak doufal, se před Samuelem ukryje.
"Ty mě nenávidíš?" zeptal se Samuel.
Tón jeho hlasu Michaela zmátl. Už nebyl chladný a vypočítavý. Naopak. Každé Samuelovo slovo znělo smutně a zoufale, jako by je vyslovil člověk, který byl celý život sám. Michael se dokonce přistihl, že se svým věznitelem začíná soucítit.
"Nenávidíš mě, že jo?" zeptal se Samuel znovu. "Nenávidíš mě stejně jako Rafael… A já vás přitom mám rád! Oba vás miluju!"
"Nevypadá to tak," ozval se konečně Michael ze svého koutku. Přestože jeho rány už přestaly krvácet, každičký centimetr těla ho nesmírně bolel a on musel vynaložit veškeré úsilí na to, aby zase neomdlel.
"Chtěl bys odsud, že jo?"
"Samozřejmě…"
"Byl bych ale rád, kdybys tu zůstal se mnou…"
"Jako Vaše hračka? Sexuální hračka?"
Samuelovy bledé oči zasvítily. Bylo na něm vidět, že vede těžký vnitřní boj s tím sexuchtivým zvířetem uvnitř sebe. "To záleží na tobě," odpověděl nakonec.
"Přece jen bych raději byl někde jinde…"
"S Rafaelem…."
"Jistě. Ale ten už o mne asi nebude mít zájem…. To ale neznamená, že chci zůstat tady!"
Samuel si zklamaně povzdechl, otočil se a zmizel na schodech. Za pár minut se opět objevil ve dveřích a hodil po Michaelovi nějaké šatstvo. 
"Obleč se. Čekám tě nahoře u auta…"
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-O

(Evia, 5. 6. 2011 22:22)

Ten Semuel je nejaky schyzofrenik??? :D
Hmmmmm, tak rada by som už išla do postele spať...ale keď toto je také pútavé a nemôžem prestať čítať! :)

...

(Ayasumi, 24. 6. 2008 15:32)

Chudák Michael!! Muselo to být hodě těžké se dívat na milující osobu, která si bere někoho jiného....
Aten Samuel... jsem zvědavá, co ještě vymyslí...

...

(Zafir, 24. 6. 2008 13:18)

Jezis! Chudacik Michael.Samuel je taký hnusný FUJ nemám ho rada.Ale inak je to uplne super kapitolovka. Tesim sa na dalsi dielik :D