Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Your Death

2. 7. 2008

Dávno se setmělo a pomalu se schylovalo k bouřce, když kanárkově žlutý sporťák zastavil před vysokou panelovou budovou. 
Samuel obratně vyskočil z auta, vzal spícího Michaela do náručí a bez sebemenší námahy s ním vyběhl do čtvrtého patra. Tam potichu odemkl dveře jednoho bytu a i se svým nepříliš těžkým nákladem vešel dovnitř. Zamířil rovnou do ložnice, uložil Michaela do obrovské postele a odešel do kuchyně. Z ledničky vytáhl láhev jakéhosi blíže neidentifikovatelného alkoholu a dopřál si pořádný doušek. Pak se odebral do obýváku, praštil sebou na gauč a znuděně přepínal kanály v televizi.
Za nedlouho se z venku ozvalo netrpělivé bušení na dveře. Samuel však nereagoval. Teprve když se zdálo, že se nečekaný návštěvník probije dovnitř násilím, uráčil se vstát. "Koho to sem čerti nesou," prskal jako rozlobený kocour.  

"Kde ho máš?!" ozvalo se, sotva se dveře rozletěly dokořán.
"Oooo... Jaká milá návštěva... Taky tě rád vidim, Rafaeli," prohlásil Samuel ironicky. "Jak jsi nás našel?!"
"Napadlo mě, že ho odvezeš sem! Tak kde je?!" Rafael druhého mafiána přitlačil ke zdi. "Jestli jsi mýmu štěňátku něco udělal, přísahám, že tě zničim!!!"
Ode dveří do ložnice se ozvalo tiché šourání bosých nohou. 
"Co se děje?" zeptal se Michael ospale. Stál mezi dveřmi jen v dlouhé polorozepnuté košili a obojkem na krku a mnul si ještě zalepené oči. Nepotřeboval ani vteřinu na to, aby na sebe upoutal veškerou pozornost.
Rafaelovi černé oči ho okamžitě začaly skenovat od hlavy až k patě a zaznamenávaly každičký nedávno utržený šrám. A že jich bylo; Michaelovo tělo bylo čerstvými ranami přímo poseté.
"Moje štěňátko! Páneček si pro tebe přišel!" Rafael se po Michaelovi vrhl, jako by ho snad několik let neviděl. Objal ho tak pevně, že ho div neumačkal a pak se zeptal: "Jsi v pořádku? Neublížil ti ten ošklivej kluk?"
Michael zatřepal hlavou. "Ne... Pan Samuel byl tak hodný a odvezl mě z té svatby rovnou sem, abych novomanželům nepřekážel..." prohlásil, pohled upřený přes Rafaelovo rameno na Samuela opírajícího se o stěnu.
Rafael se usmál a zlehka pocuchal chlapci před sebou ofinu. "Jsi tak roztomilej, když si vymejšlíš..."
"Ale, ale... Copak ty své hračce nevěříš?" ozval se škodolibě Samuel. 
"Dokážu si živě představit, co a kde jsi s nim dělal..." zavrčel Rafael a vší silou praštil toho druhého do obličeje, až Samuel odletěl na opačnou stranu předsíně. "On neni žádná hračka! A ty bys měl vypdnout!!!"
"Zapoměls, kdo platí nájem tohohle bytu?!"
"Ne, ale to neznamená, že tě nemůžu vyhodit z okna..."
"Navíc...." pokračoval Samuel, nevšímaje si výhružné atmosféry kolem. "Ty sis vzal mojí sestru, takže Michael teď patří mně..."
"Cože?!"
"Ok... Ok... Nechám vás dvě hrdličky na chvíli o samotě..." Samuel zmizel na chodbě, ale než odešel, zamkl za sebou dveře.

"Vážně ti nic neudělal?" Rafael se otočil na blonďatého chlapce.
Michaelovi oči se rozšířily strachem. Co si teď počne? Když neřekne pravdu, Rafael ho uhodí jako před chvílí pana Samuela... Ale když poví, co se doopravdy stalo, Rafael půjde a Samuela nejspíš zabije... A to taky nechce...
Michael začal v panické hrůze couvat. Rafael ho pomalu následoval, dokud Michaelovi lýtka do něčeho nenarazily a on po zádech nespadl do měkkých podušek. 
Rafael okamžitě využil příležitosti, chytil Michaela za zápěstí a přišpendlil ho k posteli. "Mě se nemusíš bát, štěňátko.... Já ti nechci ublížit..." řekl poněkud vzrušeným hlasem a zasypal Michaela polibky po celé linii lícních kostí od ucha až ke rtům, kde se na chvíli zastavil a vtiskl mu dlouhý vášnivý french kiss. 
Když ucítil, že se mu Michael podvolil, pustil mu ruce a chystal se rozepnout poslední dva tři knoflíčky u jeho košile.
V tu chvíli sebou Michael trhl. Najednou byl nahoře on a Rafael se ocitl pod ním. "Už mě nebaví být pořád dole..." ušklíbl se, když spatřil Rafaelův naprosto paralizovaný výraz. Strhl ze sebe košili, aniž by se zdržoval s rozepínáním dvou tří knoflíčků, a sklonil se těsně k Rafaelovi. "Uvolni se..." zašeptal vzrušeně.
Pomalu, knoflík po knoflíku, Michael rozepínal Rafaelovu košili a rty, jazykem i zubama testoval každý centimetr jeho těla. Když se dostal až k opasku kalhot, začal se ještě pomaleji vracet zpět. Jednou rukou však Rafaela stále dráždil přes upnuté kožené kalhoty, dokud mu nebyly malé.
V tu chvíli se Michael zastavil. "Takhle mě to taky nebaví..." prohlásil a klekl si na zem zády ke svému společníkovi.
"Škoda," na to Rafael a oči mu při pohledu na Michaela toužebně svítily. "Mě se to docela líbilo..."
Michael se na něj přes rameno otočil. "Jak by ne, když jsi nemusel nic dělat.... Ale jako uke jsem já určitě lepší... Tak pojď! Já vim, že mě chceš od chvíle, kdy jsi mě poprvý uviděl.... Tak dělěj! Vem si mě, dokud máš příležitost..."
"Neprovokuj, nebo to vážně udělám!" řekl Rafael rádoby výhružným tónem.
Michael se jen vyzývavě ušklíbl. "Čekám..."

Do nedalekého sloupu elektrického vedení uhodil blesk a všechna světla v domě zhasla. Michael v nastalé tmě bojácně skočil Rafaelovi kolem krku. 
"Zůstaneš se mnou? Já se totiž hrozně bojím tmy..." zeptal se s obvyklým štěněčím výrazem ve tváři. 
Rafael se usmál a ve vášnivém obětí položil Michaela na postel.
Michael neměl ani ponětí, že něco jako něžnost při sexu může vůbec existovat; až dosud s ním každý zacházel jako se sexuální hračkou. Ale Rafael byl jiný. Nevyužíval ho. Dotýkal se ho jemně a velice opatrně, což Michael v životě nepoznal a co ho vzrušovalo na nejvyšší možnou míru.
"Opravdu to chceš?" zeptal se Rafael, když už byli oba připraveni
"Jo..." vzdychl Michael.
"Opravdu?" 
Teď už se Michael samým vzrušením nezmohl na jediné slovo. Už nehodlal dál čekat a snažil se k Rafaelovi co nejvíc přitisknnout. 
Rafael se však odtáhl, sedl si a vzal si Michaela na klín. Ten se okamžitě začal pohupovat v bocích. Byl ochotný se třeba i rozthat na malinkaté kousíčky, jen aby svému zbožňovanému páněškovi zajistil dostatečné uspokojení. 
Rafael mu musel neustále přitahovat pomyslné otěže. Nestál o žádný divoký sex a podvědomě tušil, že trocha romantiky bude i pro Michaela příjemnou změnou. 
Oba po nočním maratonu usnuli až ráno.

 Když v nedaleké kostelní veži obíjeli poledne, Rafaela probudila vůně chystané "snídaně". Vydal se do kuchyně a tam našel Michaela, jak něco kuchtí.
Byl tak sladký - jen ve své bílé košili a rozcuchanými vlasy.... Možná ještě sladší než lívanec, který právě s přesností profesionála přehodil z pánve na talíř. 
"Je mi to moc líto, štěňátko..." 
"Co?" zeptal se Michael neviným hláskem desetiletého dítěte.
Rafael ho objal kolem pasu a pevně ho k sobě přitiskl. "Už nemůžeme bejt spolu... Můžeš tady zůtat, ale já už si tě nemůžu nechat... Sbohem...." Zlehka Michaela políbil na tvář, otočil se, z věšáku v chodbě vzal náhradní klíče, odemkl si dveře a odešel.
Michael zůstal stát jako opařený a v duchu sám sebe proklínal. K čemu mu je ochota udělat pro milovanou osobu cokoliv, když ve finále stejně zase zůstane jen použitou a odkopnutou hračkou? K čemu mu je naučená paleta roztomilých štěněčích výrazů? Aby ho každý jen zneužíval a chtěl jen na to jedno? Ne! Odteď ho už nikdo zneužívat nebude!
Michael vyběhl z domu a tak, jak byl - jen v bílé košili a černém obojku - zamířil na nádraží.
Lívanec na pánvi se začínal připékat...

Rafael se dlouho jen tak toulal po městě a přemýšlel o rozvodu. To je ono... Rozvede se a zůstane s tím, koho tolik miluje...
"Něco zajímavého?" zeptal se Rafael své ženy, když se večer vrátil domů. 
"Jako každej večer..." prohlásila Ariel suše. "Klidně si pusť zvuk..."
"...Hasičům se oheň naštěstí podařilo dostat včas pod kontrolu a jako zázrakem se nikomu nic nestalo. Podle předběžných šetření příčinou požáru byl nevypnutý sporák v jednom z bytů ve čtvrtém patře..."
-střih do studia-
"A nyní tu máme ještě jednu smutnou zprávu.... Dnes v odpoledních hodinách bylo na kolejích kousek od hlavnho vlakového nádraží objeveno přejeté tělo neznámého, asi patnáctiletého chlapce, oblečeného pouze do bílé košile. Zda se jedná o sebevraždu nebo o cizí zavinění, policie stále šetří..."
"A stejně na nic nepřijdou..." Ariel znuděně vypla televizi. "Pořád jenom polika nebo vraždy..."
Rafael ji však neposlouchal. Zuřivě mačkal tlačítka na svých hodinkách a ze všech sil se snažil navázat kontakt s GPS navigátorem, který byl zabudovaný v Michaelově obojku.
Marně...  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

T_T

(Evia, 5. 6. 2011 22:32)

Vav...to som nečakala...bolo to smutné, ale taký je život... Bolo to PARÁDNE!!!
:D mám taký pocit, žeprečítam všetko z tejto stránky! Dúfam, že to bude také dobré, ako toto! Milujem smutné konce...:) teda, ak sa mi nejaka postava nezapáči až priveľmi...:P

.......

(Ikki, 29. 3. 2010 6:56)

Lol docela mne překvapilo, že si někdo ještě čte mé starší povídky.... XD Ale aspoň něco XD
Spousta mých povídek má smutnej konec, ale najdou se i takové co jsou veselejší, jen tu umět hledat :D

kated

(www.kagome-sora.blog.cz, 28. 3. 2010 15:07)

*sob*to byl tak smutnej konec *sob* T-T ja miluju happy endy tohle mi nemužeš dělat T-T

Ráda i nerada smutný konce

(sisi/ctenar, 23. 1. 2009 18:29)

Sice jsem to už jednou četla ale po dlouhé době jsem našla tvé stránky a trochu emocí navíc nikdy neuškodí!

TYYYYYYYYYYYY!

(Nex, 19. 9. 2008 0:18)

Já tě já tě...já tě! Roztrhnu jak hada! Takovej smutnej a bolavej život mu přichystat! Styď se!

*pokračuje klidněji*

Dovolíš mi tuhle celou povídku, tenhle námět, vzít a přepsat? netvrdím, že z toho chci udělat yaoi, i když by se mohlo v povídce sem tam něco objevit, ale spíš by mě zajímalo jak by to vypadalo s pár změnama...například v přežití některých postav ;-)P

Jestli chceš vědět, jak píšu, kukni se mi na stránky, na Večírek, i když ten je psaný napůl s Beou.

http://www.nex.estranky.cz/

Jestli s tím smím pracovat, pošli mi mail nebo napiš do Vzkazů...Díky. O:-)

80)

(Teressa, 8. 7. 2008 11:50)

to bolo tak nadherne!!!a tak strasne smutne-teda ten koniec...chudacik michael....zo samuela sa ku koncu este vyklul dobrak....no aj tak..velmi sa mi to pacilo a uz sa mooooooc tesim na dalsie poviedky =3

...

(Ayasumi, 2. 7. 2008 13:27)

to bylo smutné... Michael j chudáček!!! Byl to moooc krááásný příběh! Už se těším na další tvé výtvory